Potvrzuji, že jsem zdravotnický odborník ve smyslu zákona o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. v platném znění, tedy osoba oprávněná léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat.

Tyto stránky obsahují informace určené pouze zdravotnickým odborníkům

Kliknutím na tlačítko pokračovat výslovně prohlašuji a potvrzuji, že:

V opačném případě klikněte na tlačítko odejít.

POKRAČOVAT ODEJÍT

Videa jsou určena pro pacienty používající aplikátor ZomaJet !

Používám ZomaJet?

Ano / Ne

   
    • Růstová diagnóza

      Mezi základní diagnózy v pediatrii (dětské lékařství) patří tzv. růstová diagnóza . V rámci pravidelných preventivních prohlídek ji stanovují od narození do osmnácti let praktičtí lékaři pro děti a dorost (PLDD) a je tedy součástí péče dostupné každému dítěti v ČR.

      Nedoceňování růstové diagnózy a neznalosti s ní spojené jsou však dosud stále (nejenom v ČR) možným zdrojem nejrůznějších pochybení. V jejich důsledku se tak mnohé děti stávají pacienty příslušných specializovaných pracovišť až opožděně. Vzhledem k pozdní diagnostice pak již někdy ani odborník nemůže situaci řešit optimálně – jedná se o celou řadu závažných chronických onemocnění spojených s poruchami růstu, stavu výživy a biologického zrání - viz dále Nejčastější závažné růstové poruchy .

      Existuje rovněž nemalý počet zdravých chlapců a dívek, u nichž však jejich růstová odchylka (= význačný pediatrický příznak) není sdružena s žádným onemocněním a s přesným stanovením a objasněním své růstové diagnózy se proto většinou nesetkají. Ačkoli jsou to v případě tzv. normálních růstových vzorců jen varianty zdravé normy (viz dále) Normální vzorce růstu , měl by být těmto „ne-pacientům“ a jejich rodičům stav růstu i jeho prognóza objasněny z psychologických důvodů. Např. pozdní či časná puberta, velmi vysoká či velmi malá postava často představují značný psychosociální problém pro dítě i jeho rodiče.

      Oborem, který se komplexně zabývá růstem a vývojem člověka, je auxologie („auxó“ = řecky rostu) . Náplní tohoto biomedicínského oboru jsou všechny změny dosud nezralého (= rostoucího) lidského organismu a metody jejich sledování. Růst je v pediatrické auxologii „nadřazen“ pojmu vývoj - růst zde charakterizuje všechny všeobecně známé vývojové situace (např.: růst varlete chlapců či růst prsní žlázy dívek = puberta; růst těla do výšky = kostní zrání apod., viz dále) .

      Vybrané auxologické poznatky, nezbytné pro kvalitní růstovou diagnostiku a tedy profit dítěte, přibližujeme v následujících textech rodičovské veřejnosti .

    • Stádia lidského růstu

      Růst každého zdravého člověka od narození do dosažení dospělosti probíhá ve třech (hormonálně odlišných) obdobích :

      První fáze je pokračováním nitroděložního růstu a trvá přibližně do 1.5 roku u dívek a do dvou let věku u chlapců . Zahrnuje tedy růst novorozenců, kojenců a mladších batolat, podle auxologické terminologie je to tzv. infantní období . V prvním roce života chlapci i dívky vyrostou v průměru o 25 cm, během druhého roku pak již „jen“ o 12 cm. Průměrně rostoucí dívky tak dosahují již krátce před druhými narozeninami (a chlapci krátce po nich) celých 50% své příští dospělé výšky! Růst v infantním období značně ovlivňují nejen dědičné dispozice ale i kvalita péče a výživy. Růst před narozením je silně podmíněn zdravotním a sociálním stavem matky ale i její tělesnou velikostí, významněji než otcovskou.

      Druhou fází růstu člověka je dětství , které začíná po druhém roce života a končí nástupem puberty – to je v současnosti v průměru v 11 letech u dívek a ve 12 letech u chlapců. Rychlost růstu v dětském období se oproti předešlé fázi významně zpomaluje, přírůstky výšky těla jsou zde 5 až 6 cm za rok. Nejpomaleji rosteme na konci dětského růstového období, tedy těsně před nástupem puberty. Pro růst v dětství (= 35% z celkového růstu) je zcela nezbytně důležitý dostatek růstového hormonu .

      Posledním obdobím lidského růstu je dospívání (tzv. adolescence) , které začíná pubertou , spojenou s fází velmi zrychleného růstu těla a dosažením pohlavní zralosti. V tomto třetím růstovém období získáváme posledních 15% své konečné dospělé výšky . Vedle výživy a dostatku růstového hormonu jsou v tomto období pro růst chlapců a dívek zcela nezbytné pohlavní hormony.

      Dívky vstupují do puberty dříve než chlapci (v současnosti v průměru v 11 letech ) a rostou nejvíce v prvních dvou letech dospívání. Jejich vrchol pubertální růstové rychlosti (v průměru ve 12 letech) předchází o jeden rok první menstruaci, při níž zdravé dívky dosahují již 95% své konečné výšky (v průměru ve 13 letech) .

      Chlapci vstupují do puberty o jeden rok později než dívky , v průměru je to ve 12 letech . Vrcholné růstové rychlosti („spurt“) chlapci dosahují dva roky po té, tedy v průměru ve 14 letech. „Zdravé“ rozmezí růstového pubertálního spurtu chlapců je 12 až 16 let (viz dále Růstové vzorce u časně a pozdě zrajících) , chlapci mohou během tohoto jednoho roku narůst až o 15 centimetrů. Rozmezí věku nástupu (ale i ukončení) puberty je široké (= plus/mínus dva roky) a souvisí především s dědičností ale i se stavem výživy, resp. se socioekonomickou úrovní jednotlivců ale i celých populací.

      Po ukončení puberty růst těla do výšky definitivně končí , v současné době je to v průměru v 15 letech u dívek (rozmezí 13 až 17 let) a v 16.5 letech u chlapců (rozmezí 14.5 až 18.5 let). Průměrná výška současných dospělých českých mužů nejmladších generací je 180 cm, českých žen 167 cm . Absolutní většina (zcela přesně 96%) současné nejmladší mužské dospělé populace ČR měří od 166 do 194 cm , u mladších českých dospělých žen je rozsah výšky 154 až 180 cm . Zbývající 4% populace tvoří jedinci extrémně malých, resp. extrémně velkých výšek (viz dále růstové percentilové grafy) .

    • Jak bude dítě vysoké?

      Výšku člověka určuje především jeho růstový dědičný vklad (potenciál) a jeho pohlaví . Průměrný výškový rozdíl mezi muži a ženami v dospělosti je 13 cm . Na základě znalostí o dědičnosti výšky těla lze s 95% pravděpodobností stanovit pásmo cílové výšky dítěte (viz níže výpočet) .

      Výpočet cílové výšky

      Z uvedených rovnic (odlišných pro chlapce a dívky) vyplývá, že dívka od otce může zdědit jeho výšku zmenšenou o 13cm, chlapec naopak matčinu výšku zvětšenou o 13cm. Dědičnost výšky je teoreticky „padesát na padesát“, často se však uplatňuje jen výška jednoho z rodičů (= všechny geny pro výšku od jednoho rodiče) . Tato dědičnost nesouvisí s pohlavím - např. dívka je vysoká po otci, chlapec je malý podle výšky matky apod.

      Percentilové grafy tělesné délky a výšky jednoznačně doporučujeme používat nejenom pro zhodnocení aktuálního stavu růstu (= pozice dítěte mezi vrstevníky) ale i pro hodnocení růstového tempa . Růstové grafy jsou vhodné i pro grafické znázornění pásma cílové výšky (na svislé ose percentilového grafu tělesné výšky osmnáctiletých vyznačíme pásmo plus/mínus 8.5 cm dané střední výškou těla rodičů, viz vzorec) . Dítě s výškou těla, která neodpovídá stanovenému pásmu percentilového grafu, je k neprodlenému předání na specializované pracoviště.

      Pásmo cílové výšky je při narození z definice široké 17 centimetrů (viz výše vzorec: střední výška rodičů ± 8,5 cm) , s věkem se však jeho rozsah významně zužuje a předpověď konečné výšky se u starších dětí zpřesňuje. Velmi přesnou předpověď (predikci) dospělé výšky lze spolehlivě určit jen na specializovaných pediatrických pracovištích, podle tzv. kostního věku . Ten se stanovuje s přesností na desetinu roku z rentgenogramu levé ruky s využitím celosvětově užívané a mimořádně přesné britské metody známé jako metoda TW3 .

      K důležitým faktorům plné realizace dědičného výškového vkladu patří fyzické a psychické zdraví a kaloricky hodnotná výživa s dostatkem bílkovin a vitamínů. Na růstu dítěte se zcela zásadně (negativně) může odrazit vážné chronické onemocnění (viz dále Nejčastější závažné růstové poruchy ) , přílišná či naopak extrémně nízká pohybová aktivita (vrcholový sport, resp. nepohyblivost) či dlouhodobý psychosociální stres apod.

    • Stanovení výšky a hmotnosti těla

      Měření tělesné výšky a tělesné hmotnosti je součástí preventivních prohlídek u praktických lékařů pro děti a dorost, jejich pravidelné provádění lze však plně doporučit i rodičům všech dětí. Sledování výšky a hmotnosti dětí jejich rodiči je vhodné již například proto, že současný dvouletý interval preventivních prohlídek po třetím roce života je pro posouzení možných poruch stavu růstu, stavu výživy apod. příliš dlouhý , doporučeným intervalem po 3. roce je 6 (až 12) měsíců.

      Jednoduchý postup měření výšky těla dětí starších dvou let je následující: Dítě měříme zásadně bosé, ve stoje u svislé stěny. Dbáme na vzpřímený postoj hlavy a těla s nohama u sebe, patami u zdi, při pohledu očí před sebe. Přesný záznam zjištěné výšky provedeme po přiložení pevného rovného předmětu na vrchol temene hlavy kolmo ke stěně (např. knížka či školní trojúhelník) . Pro získání co nejpřesnější hodnoty výšky doporučujeme měření opakovat.

      Ke zjištění tělesné délky kojenců a mladších batolat , tedy do dvou let , je jedinou správnou metodou použití speciálního měřidla, tzv. bodymetru , umožňujícího přesné změření délky těla vleže . Bodymetr dnes musí být součástí vybavení ordinace každého praktického pediatra a rodiče mají plný nárok měření délky těla vyžadovat . Improvizované měření délky těla vleže pásovou mírou je téměř vždy zatíženo značnou chybou.

      Měření vleže

      Ke stanovení hmotnosti těla dětí po druhém roce života postačuje běžná komerční nášlapná váha, zásadním doporučením je vážení vždy za stejných podmínek = bez oblečení a optimálně ráno, nalačno . Vážení v nejnižších věkových kategoriích doporučujeme, podobně jako měření délky těla, zajišťovat v lékařských ordinacích.

      Měření vestoje
    • Jak je dítě vysoké?

      Na území České republiky bylo v minulosti každých deset let (1951 až 2001) prováděno rozsáhlé měření značného počtu chlapců a dívek (v řádu desítek tisíc) všech věkových kategorií (0 až 18 let) . Tyto národní růstové studie byly a jsou zdrojem pro pediatry zcela nezbytných populačních růstových norem , dnes široce dostupných ve formě grafů a tabulek, včetně elektronických programů.

      Růstové normy se celosvětově nejčastěji používají v podobě tzv. percentilových růstových grafů (viz přílohy) . V nich jsou hodnoty výšky těla vyjádřeny v šesti grafických pásmech daných procenty zastoupení jednotlivých hodnot v populaci (stejně jako hodnoty hmotnosti k výšce - viz dále Je hmotnost těla dítěte přiměřená?) .

      Širší normu hodnot výšky těla v praxi představují hodnoty mezi 2. až 98. percentilem (= 96% všech jedinců) . V pásmu tzv. užší normy jsou střední hodnoty z pásem mezi 25. až 75. percentilem (= hodnoty 50% populace) . Nad 75. percentilem jsou děti vyšší a vysoké (= 25% populace) , pod 25. percentilem jsou jedinci menší a malí (= 25% populace) . Jedinec s výškou na 50. percentilu je zcela průměrně vysoký , 50% jeho vrstevníků je vyšší a 50% menší než on.

      Tabulka ukazuje hodnoty výšek těla (TV) nejmenších jedinců ze současného třetího percentilu podle poslední národní růstové studie ČR z roku 2001 (= 97 % jedinců téhož věku je vyšší) . Růst chlapců a dívek s hodnotami výšek nižšími než uvedenými v tabulce je jednoznačně k posouzení na odborném pracovišti (dětská endokrinologie) .

      Tabulka TV 2001

      Percentilové grafy tělesné délky a výšky jednoznačně doporučujeme používat nejenom pro zhodnocení aktuálního stavu růstu (= pozice dítěte mezi vrstevníky) ale i pro hodnocení tempa růstu (= růstová křivka zdravého dítěte dlouhodobě kopíruje jednu z percentilových linií) .

      Růstové grafy jsou vhodné i pro grafické znázornění pásma cílové výšky (na svislé ose percentilového grafu tělesné výšky osmnáctiletých vyznačíme pásmo plus/mínus 8,5 cm dané střední výškou těla rodičů, viz vzorec + obrázek) . Dítě s výškou těla, která neodpovídá stanovenému pásmu cílové výšky percentilového grafu, je k neprodlenému předání na specializované pracoviště - viz obrázek:

      Příklad neodpovídajícího růstu

      Růstová křivka, vytvářená z průběžných záznamů růstových dat v percentilových grafech je základním zdrojem informace o případném růstovém selhání .

      Změna percentilové pozice v růstovém grafu je po druhém roce života ukazatelem pravděpodobně abnormálního růstu; překročení dvou percentilových linií (resp. jednoho percentilového pásma) je důvodem k neodkladnému odbornému vyšetření. pozn.: Percentilové grafy mají obligátně 7 percentilových linií (2., 10., 25., 50., 75., 90., 98.), které vytvářejí 6 percentilových pásem.

      Změna percentilového pásma v prvních dvou letech života je naproti tomu velmi častá a u zdravých dětí souvisí s definitivním vyjádřením podílu mateřské a otcovské dědičnosti. Velikost při narození významně ovlivňuje velikost a zdravotní stav matky; až v prvních měsících po narození se ozřejmuje, zda dítě zdědilo převahu mateřských či otcovských genů pro výšku. Přesuny v síti percentilů (směrem nahoru i dolů) jsou u eutrofických kojenců (= s normálním stavem výživy - viz dále hodnocení hmotnosti) běžnou situací.

      Percentilový růstový graf chlapci

      Percentilový růstový graf dívky

    • Je hmotnost těla dítěte přiměřená?

      Stejně jako při hodnocení růstu těla do výšky je i při hodnocení hmotnosti (= základního ukazatele stavu výživy dítěte) doporučenou metodou používání percentilových grafů. Stav výživy chlapců a dívek všech věkových kategorií orientačně hodnotíme podle percentilů poměru hmotnosti k výšce (nikoliv k věku!) , stanovených z dat současné české populace (zahraniční zdroje zde nelze považovat za vhodné) .

      obr.: Percentilová pásma hmotnost - výška u současných českých dívek po 14.5 roce, resp. dívek po dosažení menstruace:

      Graf

      Pásmo přiměřené („doporučené“) hmotnosti k výšce (tzv. eutrofie ) je vymezeno hodnotami 25. a 75. percentilu = zhruba 50% populace splňuje kriteria přiměřené hmotnosti k výšce . Hodnoty hmotnost/výška pod 20. percentilem jsou pásmem podváhy a hodnoty hmotnost/výška nižší než 10. percentil jsou již velmi významnou podváhou . Pod 3. percentilem hmotnost/výška se jedná o tzv. dystrofii , nepochybně spojenou se závažnou zdravotní situací.

      Za tzv. přiměřenou (doporučenou“) hmotnost lze označit hodnotu 50. percentilu hmotnost/výška , rozhodující zde však je tělesné složení daného jedince (= podíl tuku a svaloviny na hmotnosti) .

      Pokud se nejedná o dědičnou hubenost jinak zcela zdravého dítěte (= dítě s dlouhodobě normálními hodnotami přírůstků hmotnosti, jehož jeden z rodičů či oba mají podváhu) , jsou chlapci a dívky s rozvojem 10. percentilu hmotnost/výška doporučeni k odbornému vyšetření . 10. percentil hmotnosti k výšce v současných českých percentilových grafech představuje cca 85% doporučené hodnoty tělesné hmotnosti (hodnoty nižší než 85% doporučené hmotnosti = významná podvýživa) .

      Zvýšenou pozornost dále též vyžadují chlapci a dívky s hodnotou hmotnost/výška vyšší než 85. percentil - jedná se již o významnou nadváhu s rizikem rozvoje obezity . Hodnoty relací hmotnost/výška nad 95. percentilem jsou u většiny jedinců spojeny s nadváhou tuku, tedy s obezitou (spíše jen výjimečně s nadváhou svaloviny) .

      Obezitu lze též definovat číselně - jako 120% (a více %) doporučené hmotnosti (viz výše 50. percentil hmotnost/výška) .

    • Jaké jsou „normální“ vzorce růstu?

      Růstová odchylka ve smyslu mínus (či méně často plus) bývá mnohdy prvním příznakem celé řady závažných chronických onemocnění. Zjištěnou odchylku je však mnohdy nutné správně odlišit od růstových odchylek spojenými s tzv. normálními růstovými vzorci :


      1/ Pravidelný růst

      Pravidelný růst dítěte v jednom z většinových percentilových pásem růstového grafu v souladu s růstovým dědičným vkladem + s průměrným věkem nástupu puberty (= rovnoběžně s percentilovými liniemi).

      2/ Dědičné opoždění růstu a puberty

      Dědičné (konstituční) opoždění růstu a puberty = prodloužené období dětského růstu a pozdní puberta. Po pubertě se percentilové pásmo výšky těchto jedinců změní v souladu s jejich růstovým dědičným vkladem => zvýšení („zlepšení“) percentilové pozice výšky oproti předpubertální (= předcházel pokles v percentilovém grafu). Matka či otec dítěte měli pozdní pubertu.

      3/ Dědičné urychlení růstu a puberty

      Dědičné (konstituční) urychlení růstu a puberty = časné ukončení zkrácené dětské růstové fáze a časná puberta. Změna percentilového pásma výšky po pubertě v souladu s růstovým dědičným vkladem: nižší („horší“) percentilová pozice výšky mezi dospělými než byla do puberty (= vyšší percentil výšky v dětství). Matka či otec dítěte měli časnou pubertu.

      4/ Dědičně malý vzrůst

      Dědičně (familiárně) malý vzrůst = pravidelný růst v nejnižších pásmech percentilového grafu v plném souladu s podprůměrným růstovým dědičným vkladem a s průměrným věkem nástupu puberty. Matka či otec či oba rodiče mají podprůměrnou výšku těla.

      5/ Dědičně vysoký vzrůst

      Dědičně (familiárně) vysoký vzrůst = pravidelný růst v nejvyšších percentilových pásmech grafu v souladu s nadprůměrným růstovým dědičným vkladem a s průměrným věkem nástupu puberty. Matka či otec či oba rodiče mají nadprůměrnou výšku těla.


      Společným jmenovatelem všech uvedených normálních růstových vzorců je dosažení finální tělesné výšky v plném souladu s růstovým dědičným vkladem .

      Včasná a správná diagnostika chlapců a dívek s pozdní či časnou pubertou má (viz dále „Biologický věk“) , stejně jako velmi malých a velmi vysokých jedinců, značný psychologický význam . Zdravé dítě velmi malých zdravých rodičů nemůže být a nebude vysoké, stejně jako je nezvratná dědičnost věku puberty.

      V praxi se lze často setkat s kombinací uvedených růstových vzorců a to bez vazby na pohlaví (např.: Dívka dědí časnou pubertou od otce + malou výšku od matky nebo chlapec dědí pozdní pubertu po matce + vysokou výšku od otce apod.)

    • Jak hodnotit biologickou zralost (biologický věk)?

      Správné stanovení růstového vzorce dítěte je spojeno s hodnocením tzv. biologického věku . Ten se od kalendářního věku i u zcela zdravých chlapců a dívek může lišit až o dva roky již v období dětského růstu (viz výše „Stadia lidského růstu“) .

      Biologický věk dítěte je dán stupněm jeho kostní a pohlavní zralosti. Kostní zralost se v medicínské praxi popisuje tzv. kostním věkem , který je u zdravých chlapců a dívek ve shodě se stupněm jejich pohlavní zralostí (obojí zrání je obdobně hormonálně řízeno) . Zatímco určení kostní zralosti (kostního věku) je spojeno s rentgenováním ruky a jeho odborným popisem na specializovaných pracovištích, lze pohlavní zralost částečně stanovovat i laicky .

      Suverénní metodou je zde u chlapců stanovení velikosti varlete (objem testes) , které by rodiče měli vyžadovat v rámci preventivních pediatrických prohlídek . Růst varlete chlapců v prvních letech života je až do konce dětství zcela minimální (vyjádřeno objemově = 1 až 2 mililitry) . Puberta u chlapců zcela jednoznačně začíná nepřehlédnutelným zvětšením varlete a růstem ochlupení nad kořenem penisu. Chlapec je zcela jednoznačně v pubertě při dosažení objemu varlete 4ml – dle soudobé normy je to nejdříve v 10, v průměru ve 12 a nejpozději ve 14 letech .

      Metodou měření objemu varlete je orchidometrie (viz obrázek) , která je mimořádně jednoduchá, rychlá, levná, zcela bezbolestná (neinvazivní) a přitom velmi přesná. Orchidometr je pomůckou, která dnes nesmí chybět v žádné ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost.

      Orchidometr

      Za dva roky po dosažení čtyřmililitrového objemu varlete dosahují chlapci vrcholné růstové rychlosti. . Současně s tímto tzv. růstovým spurtem (v průměru ve 14 letech) nastává změna hlasu (mutace) , kdy např. ochlupení v oblasti penisu je již téměř dospělého stupně. Produkce spermií (tzv. spermarché) nastává již v roce předcházejícímu roku vrcholné růstové rychlosti , u průměrně zrajících chlapců tedy přibližně ve 13 letech .

      Pro hodnocení biologického zrání dívek je „přístupnou“ pohlavní žlázou prsní žláza . Ta u současných průměrně zrajících dívek začíná růst v 11 letech („zdravé“ rozmezí je 9 až 13 let) . Růst prsou je začátkem ženské puberty a tedy koncem dívčího dětství. Téměř současně se objevuje ochlupení na zevním genitálu a již rok po té nastává věk nejvyšší růstové rychlosti, v průměru ve 12 letech . Za rok poté již dívka dosahuje pohlavní zralosti, tedy první menstruace (tzv. menarché) , v průměru je to ve 13 letech (současné „zdravé“ rozmezí = 11 až 15 let) . V čase první menstruace má dívka 95% své dospělé výšky a rozvoj její prsní žlázy i stupeň jejího ochlupení jsou již téměř dospělého stupně. Vedle dědičnosti může pubertu významně ovlivnit stav výživy, resp. množství tělesného tuku : hubené dívky dospívají později zatímco dívky s nadváhou mají pubertu (a tedy i první menstruaci) dříve než dívky s přiměřenou hmotností.

    • Které jsou nejčastější závažné růstové poruchy?

      Jen velmi malá část dětí malého vzrůstu jsou pacienti s hormonální poruchou , kde nejčastější jsou onemocnění spojená s defekty tvorby růstového hormonu, hormonů štítné žlázy nebo hormonů pohlavních žláz.

      Závažná růstová selhání mohou dále způsobovat některá chronická onemocnění , u nichž je právě porucha růstu jejich prvním zjevným příznakem . Nejčastěji jsou to zánětlivá onemocnění střev (např. Crohnova choroba) , chronická nedostatečnost ledvin, porucha vstřebávání živin (nejčastěji celiakie = nesnášenlivost lepku) , cystická fibróza, některé srdeční vady či revmatická onemocnění .

      Příčinou malého vzrůstu jsou velmi vzácně určité poruchy růstu a vývoje kostí (tzv. kostní dysplazie) . Rozsah růstového postižení je u těchto (nejčastěji) dědičných chorob od lehkých až k velmi těžkým, dosud bez možností léčby k zajištění dosažení normální tělesné výšky.

      Porucha růstu je někdy spojena s řadou velmi specifických znaků, jejichž podkladem je vrozená genetická vada (v počtu chromosomů či v jejich stavbě) , jedná se např. o Turnerův syndrom a syndrom Prader – Willi). Přestože tato onemocnění nejsou spojena s nedostatečnou tvorbou růstového hormonu (jen s jeho sníženou účinností) , může u nich léčba růstovým hormonem vést ke zlepšení růstu .

      Nedostatečný růst též nastává u některých předčasně narozených dětí a/nebo dětí s nízkou porodností hmotností. Jedná se o tzv. růstovou poruchu navazující na prenatálně (= před narozením) nedostatečný růst . Jsou to diagnózy dětí dnes označovaných SGA (Small for Gestational Age = malé vzhledem k délce těhotenství) či IUGR (Intrauterine growth restriction = s nitroděložním omezením růstu) . Některé z těchto chlapců a dívek lze dnes pro dosažení jejich příznivého růstu a vyšší dospělé výšky těla léčit růstovým hormonem.

      pozn. U dětí bez prokazatelné zdravotní podstaty vedoucí k malému vzrůstu (tzv. idiopatický malý vzrůst - viz výše růstové vzorce) , tedy u zdravých dětí s dědičnými předpoklady pro malý vzrůst či opožděné biologické zrání, léčba růstovým hormonem dospělou výšku neovlivní .

Kalkulátor výšky